Zdravé vnitřní prostředí a energetická nezávislost domova by měly být standardem

Koncept pasivního domu je v Česku realizován už více jak 30 let. V čem jsou výhody úsporného, udržitelného a zdravého bydlení a z jakých důvodů je stavba pasivního domu dobrou investicí do budoucnosti? Nejen to objasňuje Vítězslav Malý, ředitel sdružení Centrum Pasivního domu, s jehož odborníky se může přijít veřejnost bezplatně poradit na veletržní souběh FOR PASIV a FOR WOOD od 12. do 14. února do PVA EXPO PRAHA.

Jak obsáhlé mají Češi už znalosti o tom, co si vlastně pod pojmem pasivní dům představit?

Pasivní dům je dnes vnímaný jako promyšleně navržený standard výstavby, který minimalizuje dopady na životní prostředí i provozní náklady a zároveň přináší stabilní komfort a zdravé vnitřní prostředí. Zatímco před 15 až 20 lety byl pro veřejnost často neznámý nebo nepochopený pojem obestřený mýty, postupně se stal běžně srozumitelnou a respektovanou cestou, spojenou s výbornou tepelnou izolací, vzduchotěsnou obálkou, důsledným řešením detailů a tepelných mostů, řízeným větráním s rekuperací a využitím solárních zisků, což vede k minimální potřebě energie na vytápění. Pro řadu projektantů a firem je tento přístup už rutinou – jiné energetické třídy ani nenavrhují či nerealizují – a současně jej dál technologicky posouvají. Praxe navíc ukazuje, že kvalitně provedený pasivní dům je velmi dobře připravený na budoucí technologické změny (např. doplnění fotovoltaiky může vést až k energetické plusové bilanci) i na nové výzvy spojené s klimatem či geopolitikou.

Do jaké míry je pasivní dům dostupný i pro běžnou rodinu – nebo je spíše považován za luxus?

Jedním z dílčích mýtů a i občas bariérou bývá obava z vyšších pořizovacích nákladů, přestože jejich rozdíl oproti běžné výstavbě je dnes zpravidla omezený a významná část se vrací v nižších provozních výdajích. Ekonomické posouzení by nemělo vycházet pouze z investičních nákladů, ale z celkových nákladů, tedy i z dlouhodobých nákladů na energie, údržbu a opravy v horizontu desítek let. Při takovém vyhodnocení pasivní standard dosahuje nižších celkových nákladů než konvenční dům. Pořízení nemovitosti je současně investiční rozhodnutí: kupující se stále více zaměřují na provozní náklady a technický stav objektu, a jsou proto často ochotni akceptovat vyšší vstupní cenu, i když ta nemusí vybočovat z normálu, neboť jde především o správné navržení. Osobně si myslím, že zdravé vnitřní prostředí a energetická nezávislost nemají být luxusem, ale standardem.

Lze si pasivní dům postavit svépomocí nebo raději svěřit úkol odborníkům?

Každý dům jde postavit svépomocí. Je však důležité znát a posoudit své znalosti a dovednosti. Stejně jako si účetní nepůjde sestavit své vlastní auto (i když může), tak očekávat, že bez znalosti stavařiny a šikovných rukou si postavím kvalitní dům (bez ohledu na to, zdali bude či nebude pasivní), bude nejspíše lehce utopické. Určitou nevýhodou pasivních domů je vyšší náročnost na návrh, přípravu projektu a z logiky věci i realizaci. Je nutné důsledně řešit detaily, správně volit materiály i technologie a zároveň počítat s tím, že při realizaci může dojít k chybám, které výsledné parametry výrazně zhorší. Což se v případě stavby svépomocí dá velmi očekávat. V praxi se také často ukazuje, že problém je už na samém začátku – problémem nebývá samotný koncept pasivního domu, ale nedostatečná odbornost části projektantů či architektů: klienti někdy přicházejí s projektem označeným jako „pasivní“, který ve skutečnosti odpovídá spíše nízkoenergetickému standardu. Častým zdůvodněním je odkaz na energetickou třídu „A“, jenže ta může být dosažena formálně nebo na základě nepřesných vstupů a neodpovídá skutečné kvalitě návrhu ani provedení. Největším rizikem je proto návrh bez hlubší znalosti pasivních principů a bez poctivého ověření parametrů v projektu i na stavbě.

Jsou české klimatické podmínky pro stavbu pasivních domů vhodné?

Ano, jsou. Kdyby nebyly tak se nestaví ročně okolo tisícovky rodinných domů v pasivním standardu.

Jaké zaznamenáváte ohlasy, co třeba majitele pasivních domů po nastěhování nejvíc překvapí?

Životní styl se většinou zásadně nemění, ale lidé si na pasivní dům rychle zvyknou a často už by nechtěli jiný. Nejvíc je překvapí nízké účty za energie a kratší topná sezóna – někdy dlouho vůbec netopí, i když je venku zima. Příjemný je i „zdravější“ pocit doma díky stálému přísunu čistého vzduchu a stabilní teplota bez studených zdí a velkých výkyvů. Jen je potřeba se naučit pár věcí, hlavně v létě správně větrat a používat stínění.

Jaké technologie jsou pro pasivní domy klíčové? Nehrozí, že se domy stanou příliš složitými?

Jestli hrozí, že budou pasivní domy „přetechnizované“? Spíš naopak. Pasivní standard vychází z využití pasivních energetických zdrojů (solární zisky, lidské teplo a teplo ze spotřebičů, minimalizace ztrát), takže dům v principu potřebuje méně složitých systémů než běžná stavba. Když je dům dobře navržený a provedený, vystačí si s jednoduchým a malým zdrojem tepla a nepotřebuje „kompenzovat“ chyby projektu komplikovanými technologiemi. Technologie mají být v pasivním domě spíš chytrým doplňkem, ne náhradou za kvalitní návrh.

Jaké technologie jsou pro ně tedy zásadní?

Klíčové „technologie“ pasivního domu jsou hlavně stavební řešení: velmi kvalitní izolace a obálka domu, vzduchotěsnost, eliminace tepelných mostů, kvalitní okna (správně osazená) a promyšlené stínění a orientace ke slunci. Z aktivních technologií je pak důležité hlavně řízené větrání s rekuperací, které zajišťuje čerstvý vzduch a zároveň výrazně snižuje tepelné ztráty větráním. Zdroj vytápění by měl být ideálně bezemisní (tepelné čerpadlo, kvalitní kotel na biomasu). Často se mluví i o soběstačnosti. Pasivní dům k ní má už od základu blíž než běžný dům, protože spotřebuje jen málo energie. Proto se dá poměrně snadno doplnit třeba o fotovoltaiku, baterii na ukládání elektřiny nebo systémy na využití dešťové vody (případně i vlastní zdroj vody). Díky tomu může být časem skoro soběstačný, nebo dokonce úplně soběstačný.